komunikace je klíčem k úspěchu. To platí také pro vztah klient-server. Webové služby a API vám poskytují systém pro výměnu informací založený na XML pro přímou komunikaci klient-server. Do těchto systémů lze integrovat programy, objekty, zprávy nebo dokumenty. Například protokol webových služeb typu HTTP běží pro komunikaci klient-server, když něco hledáte na internetu pomocí vyhledávače.
Nyní zpět k programům Dlubal. V našem případě je klientem vaše programovací prostředí (.NET, Python, JavaScript) a serverovým poskytovatelem služeb je RFEM 6. Komunikace klient-server umožňuje zasílat dotazy do programů RFEM, RSTAB nebo RSECTION a přijímat z nich zpětnou vazbu.
Jaký je rozdíl mezi webovou službou a API?
Webové služby jsou souborem open source protokolů a standardů, které slouží k výměně dat mezi systémy a aplikacemi. Naproti tomu aplikační programovací rozhraní (API) je softwarové rozhraní, jehož prostřednictvím mohou dvě aplikace komunikovat bez účasti uživatele.
Všechny webové služby jsou tedy API, ale ne všechna API jsou webovými službami.
Jaké jsou výhody technologie webových služeb? Můžete rychleji komunikovat v rámci organizací i mezi nimi.Služba může být nezávislá na jiných službách.Webová služba umožňuje pomocí vaší aplikace zpřístupnit vaši zprávu nebo funkci zbytku světa.Webová služba vám pomáhá při výměně dat mezi různými aplikacemi a Platformy Několik aplikací může mezi sebou komunikovat, vyměňovat si data a sdílet služby. SOAP zajišťuje, že si programy vytvořené na různých platformách a založené na různých programovacích jazycích mohou bezpečně vyměňovat data.
Komunikace mezi klientem webových služeb a serverem je volitelně šifrována pomocí protokolu https. K tomu je možné v nastavení nainstalovat SSL certifikát s příslušným soukromým klíčem.
Po vytvoření modelu potrubních větví v programu RFEM pomocí modulu RF-PIPING a po zadání zatížení a jejich kombinací lze provést analýzu napětí v potrubí v přídavném modulu RF-PIPING Design.
Pro posouzení potrubních systémů lze vybrat všechny nebo pouze některé potrubní větve a příslušná zatížení, kombinace zatížení nebo výsledků. Databáze materiálů nabízí četné materiály, které vyhovují normám EN 13480-3, ASME B31.1-2012 a ASME B31.3-2012.
Po výpočtu se výsledky zobrazí v přehledně uspořádaných tabulkách, řazeny například po průřezech, potrubních větvích nebo po prutech. V programu RFEM lze také graficky znázornit využití a to na celém modelu. Lze tak rychle rozpoznat kritické nebo předimenzované oblasti.
Kromě vstupních údajů a výsledků včetně detailů posouzení uvedených v tabulkách lze do tiskového protokolu přidat libovolnou grafiku. Tím je zaručena srozumitelná a přehledná dokumentace. Navíc je k dispozici možnost podrobného nastavení obsahu protokolu a rozsahu výstupních dat pro jednotlivá posouzení.
Počet stupňů volnosti v uzlu již není v programu RFEM globálním parametrem výpočtu (6 stupňů volnosti u každého uzlu sítě ve 3D modelech, 7 stupňů volnosti v případě analýzy vázaného kroucení). U každého uzlu se tak obecně uvažuje jiný počet stupňů volnosti, což vede k proměnlivému počtu rovnic při výpočtu.
Touto úpravou se zrychluje výpočet, zejména u modelů, u nichž bylo možné dosáhnout výrazné redukce systému (např. příhradové nosníky a membránové konstrukce).
Po aktivování přídavného modulu RF‑PIPING se v programu RFEM objeví nový panel nástrojů a navigátor a tabulky se rozšíří. Potrubní systém je nyní modelován stejným způsobem jako pruty. Ohyby trubek jsou definovány současně tečnami (přímými trubkovými průřezy) a poloměrem. Lze tak snadno dodatečně měnit parametry ohybu.
Potrubí je také možné dodatečně rozšířit zadáním speciálních prvků (kompenzátory, ventily a další). Definici usnadňují zabudované databáze konstrukčních prvků.
Průřezy trubek se definují jako sady potrubních systémů. U zatížení potrubí se zatížení na pruty přiřadí příslušným zatěžovacím stavům. Kombinace zatížení jsou zahrnuty v kombinacích zatížení pro potrubí a kombinacích výsledků. Po výpočtu lze deformace, vnitřní síly prutů a podporové síly zobrazit graficky nebo v tabulkách.
Analýzu napětí v potrubí podle norem je možné provést v přídavném modulu RF‑PIPING Design. Stačí vybrat příslušné sady potrubních systémů a zatěžovací situace.
Řešič rovnic obsahuje optimalizovaný generátor sítě konečných prvků a podporuje nejnovější vícejádrové procesory a 64-bitovou technologii. Protože řešič využívá několika procesorů, umožňuje paralelní výpočty lineárních zatěžovacích stavů a kombinací bez požadavků na dodatečnou operační paměť (RAM): Matici tuhosti je nutné vytvořit pouze jednou. 64-bitová technologie a rozšířené možnosti paměti RAM umožňují tímto rychlým a účinným řešičem rovnic spočítat i složité konstrukční systémy.
Průběh deformace lze sledovat během výpočtu na grafu. Lze tak snadno vyhodnocovat konvergenční chování.
Pro posouzení únosnosti průřezu jsou zohledněny všechny kombinace vnitřních sil.
Při posouzení průřezů podle metody dílčích vnitřních sil se vnitřní síly průřezu působící v souřadném systému hlavních os, vztaženém k těžišti nebo středu smyku, transformují do lokálního systému souřadnic, který leží ve středu stojiny a je orientován ve směru stojiny.
Jednotlivé vnitřní síly se rozloží na horní a dolní pásnici a na stojině a stanoví se mezní vnitřní síly částí průřezu. Za předpokladu, že mohou být smyková napětí a momenty v pásnici absorbovány, se osová mezní únosnost průřezu i mezní únosnost průřezu v ohybu určí pomocí zbytkových vnitřních sil a porovná se s existujícími silami a momenty. Při překročení smykového napětí nebo únosnosti pásnice nelze posouzení provést.
Simplexová metoda stanoví součinitel plastického zvětšení s danou kombinací vnitřních sil pomocí výpočtu v programu SHAPE-THIN. Převrácená hodnota faktoru zvětšení představuje využití průřezu.
Eliptické průřezy jsou posuzovány na plastickou únosnost pomocí nelineárního analytického procesu optimalizace. Tato metoda je podobná simplexové metodě. Samostatné návrhové případy umožňují flexibilní analýzu vybraných prutů, sad prutů a účinků i jednotlivých průřezů.
Pomocí Simplexovy metody lze upravovat parametry důležité pro posouzení, jako je výpočet všech průřezů.
Výsledky plastického posouzení se v modulu RF‑/STEEL EC3 zobrazí obvyklým způsobem. Jednotlivé výsledkové tabulky obsahují vnitřní síly, třídy průřezů, celkové posouzení a další výsledky.
Přemýšleli jste někdy o tom, zda lze renderovat bez grafické karty? Máme pro vás odpověď! Softwarové renderování pro alternativní syntézu obrázků bez podpory grafické karty je možné. Můžete ho snadno nastavit pomocí příkazových skriptů systému Windows
Enable Software Renderer.cmd (zapnutí)
Disable Software Renderer.cmd (vypnutí)
v programové složce C:\Program Files\Dlubal\RFEM 6.02\bin.
Ve srovnání s přídavným modulem RF-/STEEL Warping Torsion (RFEM 5 / RSTAB 8) obsahuje addon Vázané kroucení (7 stupňů volnosti) pro RFEM 6 / RSTAB 9 následující nové funkce:
Úplná integrace do prostředí programů RFEM 6 a RSTAB 9
7. stupeň volnosti se zohledňuje přímo při výpočtu prutů v programu RFEM/RSTAB na celém systému
Pro výpočet na zjednodušených náhradních systémech již není nutné definovat podporové podmínky nebo tuhosti pružin
Možnost kombinace s dalšími addony, například pro výpočet kritických zatížení pro vzpěr zkroucením a klopení s addonem Stabilita konstrukce
Bez omezení na tenkostěnné ocelové průřezy (možný je také výpočet kritického momentu při klopení u dřevěných nosníků s masivním průřezem)
V kartézském souřadném systému je nyní možné rychle vytvořit liniový rastr. Ten lze volitelně pojmenovat a označit. Dále máte možnost vytvořit sférický nebo cylindrický rastr.
Rastr lze otáčet okolo jedné nebo několika os. Nastavení liniového rastru lze uložit a později znovu načíst.
Výpočet vázaného kroucení provedete na celém systému. Přitom zohledníte přídavný 7. stupeň volnosti pro výpočet prutů. Automaticky se tak uvažují tuhosti připojených konstrukčních prvků. Není tudíž třeba definovat náhradní tuhosti ani podporové podmínky u dílčích systémů.
Vnitřní síly z výpočtu s vázaným kroucením pak můžete použít v addonech pro posouzení. Deplanační bimoment a sekundární krouticí moment se zohledňují v závislosti na materiálu a zvolené normě. Typicky se uplatňuje posouzení stability s účinky druhého řádu a s imperfekcemi v ocelových konstrukcích.
Věděli jste, že...? Použití se neomezuje pouze na tenkostěnné ocelové průřezy. Možný je také výpočet kritického momentu při klopení dřevěných nosníků s masivním průřezem.
Pro efektivní práci s opakujícími se konstrukčními systémy se nabízí možnost parametrického zadávání dat, které lze kombinovat s rovněž parametricky nastavitelnými vodicími liniemi. Konstrukce lze vytvářet pomocí určitých parametrů. Jejich úpravou lze pak konstrukci uzpůsobit nové situaci.
Nechte se přesvědčit výpočetním jádrem, jeho optimalizovaným síťovým propojením a neomezenou podporou víceprocesorové technologie. To nabízí výhody, jako například paralelní výpočet lineárních zatěžovacích stavů a kombinací zatížení několika procesory bez přídavného zatížení pracovní paměti. Matici tuhosti je nutné vytvořit pouze jednou. S rychlým a přímým řešením rovnic můžete počítat i velké systémy. Pokud potřebujete pro své modely spočítat mnoho kombinací zatížení, spustí program několik řešičů paralelně (jeden na jádro). Každý řešič pak spočítá kombinaci zatížení, čímž je proceosr lépe vytížený. Během výpočtu můžete cíleně sledovat vývoj deformace v diagramu a přesně tak vyhodnotit konvergenční chování.
Pro analýzu vlastních tvarů jsou k dispozici různé výpočetní metody:
Přímé metody
Přímé metody (Lanczos, kořeny charakteristického polynomu, metoda iterace podprostoru) jsou vhodné pro malé až středně velké modely. Tyto rychlé maticové metody řešení vyžadují větší kapacitu operační paměti (RAM). Také 64 bitové operační systémy využívají více paměti, proto je možné rychle vypočítat i složitější konstrukce.
ICG metoda iterace (Incomplete Conjugate Gradient)
Tato metoda vyžaduje jen malou část operační paměti. Vlastní tvary se určují jeden po druhém. Metodu lze použít pro výpočet velkých konstrukčních systémů jen s několika vlastními čísly.
RF-STABILITY také provádí nelineární posouzení stability. Pro nelineární konstrukce stanoví výsledky blízké reálným podmínkám. Součinitel kritického zatížení se stanoví tak, že se postupně zvyšuje zatížení vybraného zatěžovacího stavu až k dosažení nestability. Při zvyšování zatížení se zohledňují nelinearity jako např. neúčinné pruty, podpory a podloží nebo také materiálové nelinearity.
Jedna věc je zcela nesporná: Webové služba a API pokrývají univerzální aspekty ve stavebnictví. Zde však nastává problém. Pro každý region, zemi, firmu a stavebního inženýra budete pro výpočet a posouzení potřebovat jiné funkce. Každý má své vlastní požadavky. Tento problém jsme vyřešili. Protože pomocí Webových služeb a API si můžete snadno vytvořit svůj vlastní výpočetní a posuzovací systém. Jsme tu vždy pro vás. Výkonnost a spolehlivost programů RFEM, RSTAB a RSECTION.
Potřeba automatizovaných statických analýz a posouzení na míru setrvale roste. Technologie webových služeb vám umožňuje rychle a přesně vytvářet speciální funkce. Naši zákazníci mohou tato řešení vyvíjet samostatně nebo ve spolupráci s námi. Přesvědčte se sami a vyzkoušejte to!
Pro analýzu vlastních čísel máte na výběr z několika metod:
Přímé metody
Přímé metody (Lanczos (RFEM), kořeny charakteristického polynomu (RFEM), iterace podprostoru (RFEM/RSTAB), inverzní silová metoda s posunem (Shifted inverse iteration, RSTAB) jsou vhodné pro analýzu malých a středních modelů. Tyto rychlé maticové metody řešení byste měli volit pouze v případě, že váš počítač disponuje větší kapacitou operační paměti (RAM).
Iterační metoda sdružených gradientů (ICG - Incomplete Conjugate Gradient) (RFEM)
Tato metoda oproti tomu vyžaduje jen malou část operační paměti. Vlastní tvary se určují jeden po druhém. Metodu lze použít pro výpočet velkých konstrukčních systémů jen s několika vlastními čísly.
S addonem Stabilita konstrukce můžete provést nelineární analýzu stability také přírůstkovou metodou. Touto analýzou se i v případě nelineárních konstrukcí stanoví výsledky blízké realitě. Součinitel kritického zatížení se stanoví tak, že se postupně zvyšuje zatížení vybraného zatěžovacího stavu až k dosažení nestability. Při zvyšování zatížení se zohledňují nelinearity jako např. neúčinné pruty, podpory a podloží nebo také materiálové nelinearity. Jakmile se zatížení přestane zvyšovat, můžete případně provést lineární stabilitní analýzu na posledním stabilním stavu ke stanovení stabilitního tvaru.
Po vytvoření celkového modelu v programu RFEM/RSTAB jsou jednotlivé konstrukční dílce a jejich zatížení přiřazeny příslušným stavebním fázím. Pro každou stavební fázi můžeme například upravit zadání kloubů u prutů a zadání podpor.
Lze tak modelovat změny konstrukčního systému, ke kterým dochází při postupné injektáži mostních nosníků nebo při poklesu sloupů. Zatěžovací stavy a kombinace zatížení, které jsou v programu RFEM/RSTAB již vytvořeny, se v přídavném modulu rozdělí na „Stálé zatížení“ nebo „Krátkodobé zatížení“.
Zadaná krátkodobá zatížení jsou superponována stálými zatíženími. Lze tak například stanovit maximální vnitřní síly z různých poloh jeřábu nebo zohlednit dočasná montážní zatížení, která jsou k dispozici pouze v jedné fázi výstavby.
Software Dlubal představuje podporu pro naše zákazníky při plánování staveb po celém světě, tedy i pro vás! Moderní online licenční systém umožňuje přidělovat licence k programu RFEM, RSTAB a dalším programům po celém světě a přiřazovat je příslušným uživatelům z Dlubal účtu.
Pro efektivní práci s opakujícími se konstrukčními systémy se nabízí možnost parametrického zadávání dat, které lze kombinovat s vodicími liniemi, které lze rovněž parametricky nastavit. Konstrukce lze vytvářet pomocí určitých parametrů. Jejich úpravou lze pak konstrukci uzpůsobit nové situaci.
Při modelování nosníku jsou k dispozici různé varianty. Výběrem typu střechy se určí vhodná poloha vaznice pro generování zatížení větrem a sněhem.
U typu nosníku lze vybrat spojitý nosník nebo vaznici. V případě spojitého nosníku je možné definovat podmínky kloubového podepření nosníků. V případě vaznice nelze měnit podmínky kloubového podepření. V tomto případě se zohlední dvojitý průřez pro oblast spojení. Navíc je k dispozici řada spojovacích prvků:
Hřebíky (předvrtané / nepředvrtané)
Hmoždíky různých typů
Šrouby – upevňovací systém WT od firmy SFS intec
Uživatelské zadání pomocí charakteristické únosnosti
Z databáze materiálů lze vybrat odpovídající třídu pevnosti dřevěného materiálu. Databáze obsahuje všechny druhy materiálů specifikované v EC 5 pro lepené lamelové dřevo, listnaté a jehličnaté dřevo. Kromě toho máte možnost vygenerovat třídu pevnosti s uživatelsky definovanými vlastnostmi materiálu, a rozšířit tak databázi.Pro zadání stálých zatížení (např. střešní konstrukce) lze také použít rozsáhlou a rozšiřitelnou databázi materiálů.
Integrované generátory usnadňují vytváření různých zatěžovacích stavů pro zatížení větrem a sněhem. Informační tlačítka zobrazí mapy s větrnými a sněhovými oblasti dané země. Příslušná zóna se vybere dvojitým kliknutím. Pro kontrolu zadaných údajů jsou zatěžovací stavy znázorněny graficky.
Zatížení lze definovat také ručně. Podle vygenerovaných zatížení program automaticky vytvoří kombinace pro mezní stav únosnosti a použitelnosti a pro posouzení požární odolnosti na pozadí.
Nelineární analýza deformací probíhá jako iterační proces, při němž jsou zohledněny tuhosti průřezů bez trhlin a s trhlinami. Pro nelineární modelování železobetonu je nutné definovat vlastnosti materiálu, které se mění s tloušťkou plochy. Za účelem stanovení výšky průřezu se konečný prvek rozdělí na určitý počet vrstev z betonu a oceli.
Průměrné pevnosti oceli použité při výpočtu vycházejí z 'pravděpodobnostního modelu' vydaného technickou komisí JCSS. Je na uživateli, zda pevnost oceli použije až do mezní pevnosti v tahu (rostoucí větev v plastické oblasti). Materiálové vlastnosti betonu lze stanovit pomocí pracovního diagramu pro pevnost v tlaku a tahu. Pro určení pevnosti betonu v tlaku se nabízí parabolický nebo parabolicko-rektangulární pracovní diagram. V případě betonu v tahu je možné pevnost v tahu deaktivovat, definovat podle lineární elastické metody nebo podle modelové normy CEB-FIB 90:1993 a použít zbytkovou pevnost betonu v tahu, čímž se zohlední tahové zpevnění mezi trhlinami.
V neposlední řadě lze nelineární výpočet pro mezní stav použitelnosti omezit na tyto výsledné hodnoty:
Deformace (globální, lokální vztažené na nedeformovaný / deformovaný systém)
Šířky trhlin, hloubky a vzdálenosti horní a dolní strany v hlavních směrech I a II
Napětí v betonu (napětí a přetvoření v hlavním směru I a II) a ve výztuži (přetvoření, plocha, profil, krytí a směry v každém směru výztuže)
RF-CONCRETE Members:
Nelineární výpočet prutových prvků probíhá rovněž iteračním způsobem, přičemž se stanoví tuhosti ve stavu bez trhlin a s trhlinami. Vlastnosti materiálu použité pro nelineární výpočet lze zvolit podle různých mezních stavů. Příspěvek pevnosti betonu v tahu mezi trhlinami (tahové zpevnění) lze stanovit buď pomocí upraveného pracovního diagramu betonářské výztuže, nebo pomocí zbytkové pevnosti betonu v tahu.
Nelineární výpočtová metoda se aktivuje výběrem návrhové metody pro posouzení mezního stavu použitelnosti. Jednotlivá posouzení a pracovní diagramy pro beton a železobeton lze nastavit samostatně. Průběh iterace lze ovlivnit těmito řídicími parametry: přesností konvergence, maximálním počtem iterací, uspořádáním vrstev nad hloubkou průřezu a součinitelem tlumení.
Mezní hodnoty v mezním stavu použitelnosti lze nastavit individuálně pro každou plochu nebo skupinu ploch. Jako přípustné limitní hodnoty se definují maximální deformace, maximální napětí a maximální šířky trhlin. Definice maximální deformace vyžaduje další upřesnění, zda se má pro posouzení použít nedeformovaný nebo deformovaný systém.
RF-CONCRETE Members
Nelineární výpočet lze použít pro posouzení mezního stavu únosnosti a použitelnosti. Dle potřeby je možné při výpočtu uvažovat pevnost betonu v tahu nebo tahové zpevnění mezi trhlinami. Průběh iterace lze ovlivnit těmito řídicími parametry: přesností konvergence, maximálním počtem iterací a součinitelem tlumení.
Rozsáhlé a snadné možnosti nastavení ve vstupních tabulkách usnadňují zobrazení konstrukčního systému:
Uzlové podpory
Typ podepření jednotlivých uzlů lze upravit.
Pro každý uzel je možné definovat deplanační zpevnění. Výsledná deplanační pružina se stanoví automaticky ze vstupních parametrů.
Pružné uložení prutu
U pružných podloží prutů je možné konstanty tuhosti zadat ručně.
Případně lze k zadání lineárních a rotačních pružin ze smykového pole využít různé možnosti nastavení.
Pružiny na koncích prutu
Modul RF-/FE-LTB automaticky vypočítá jednotlivé konstanty tuhosti. Pomocí dialogů a detailních obrázků můžete zobrazit translační pružinu pomocí spojovacího prvku, rotační pružinu pomocí spojovacího sloupu nebo deplanační výztuhu (dostupné typy: čelní deska, U-profil, úhelník, spojovací sloup, konzolová část).
Klouby na koncích prutu
Nejsou-li v programu RFEM/RSTAB definovány klouby na koncích prutu pro danou sadu prutů, je možné je zadat přímo v modulu RF-/FE-LTB.
Oblasti zatížení
Zatížení na uzly a pruty pro vybrané zatěžovací stavy a kombinace zatížení se zobrazí v oddělených tabulkách. Údaje v tabulkách lze libovolně upravovat, doplňovat nebo mazat.
Imperfekce
RF-/FE-LTB automaticky nastaví imperfekce pomocí normování nejmenšího vlastního tvaru.
Nejdříve je nutné vybrat kategorii spoje, typ spoje a návrhovou normu a zároveň materiál ocelové desky a kolíku. Pro posouzení podle EN 1995-1-1 je možné zvolit systém kolíků SFS intec WS-T. V tomto případě je příslušný materiál přednastaven podle technického schválení výrobce.
Připojené pruty se importují z RFEM/RSTAB modelu. Přídavný modul automaticky zkontroluje, zda jsou splněny všechny geometrické podmínky. Celý spoj lze zadat také ručně.
Zatížení se převezme také z programu RFEM/RSTAB nebo se v případě ručního zadání přípoje zadají zatížení. Vstupní okno „Geometrie” slouží k definici parametrů ocelové desky a také uspořádání spojovacích prostředků pro spojené pruty.
Výpočet zdiva probíhá s uvažováním nelineárně-plastického materiálového modelu. Pokud je zatížení v bodě vyšší než přípustné zatížení, dojde v systému k redistribuci. To slouží jednoduchému účelu - obnovit rovnováhu sil. S úspěšným dokončením výpočtu je provedena stabilitní analýza.
V programu RFEM/RSTAB máte možnost vygenerovat a následně vypočítat kombinace zatížení nebo kombinace výsledků potřebné pro mezní stav použitelnosti. Tyto návrhové situace vyberte v addonu Posouzení ocelových konstrukcí pro posouzení průhybu. Vypočítané hodnoty deformací se spočítají v každém místě prutu v závislosti na nadvýšení a vztažném systému. Nakonec je možné tyto hodnoty deformací porovnat s mezními hodnotami.
Věděli jste, že...? Mezní hodnoty deformací můžete v konfiguraci mezního stavu použitelnosti nastavit individuálně pro jednotlivé konstrukční prvky. Jako dovolenou mezní hodnotu definujte maximální deformaci v závislosti na referenční délce. Zadáním návrhových podpor můžete jednotlivé konstrukční prvky segmentovat, takže pak lze automaticky stanovit odpovídající referenční délku pro každý směr posouzení.
Na základě polohy přiřazených návrhových podpor se automaticky rozliší nosníky a konzoly, takže se může stanovit mezní hodnota odpovídajícím způsobem.
Jistě již víte, že je možné modelovat a analyzovat podloží a konstrukci ve společném modelu. Tím explicitně zohledňujete interakci konstrukce s podložím. Úprava jednoho konstrukčního prvku vede k okamžitému správnému zohlednění v analýze a výsledcích pro celý systém podloží a konstrukce.